Vanitas

Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně. Zátiší s květinami či s lebkou tak patří mezi nejčastější náměty, přesto jsou stále otevřené novým a originálním zpracováním. V tomto smyslu samotné téma odráží obecnost svého obsahu, je zřejmé a pochopitelné, květy i kosterní ostatky jsou jasně čitelnými symboly. Významný je zde i jejich protiklad, symbolizují vlastně opačné póly, od krásy života po jeho bolesti a útrapy. V řadě případů jsou ale obě témata spojena v jeden celek, který jejich ostré oddělení mění ve zvláštní harmonii. Smrt se stává krásnou a život (příroda) je nositelem utrpení. Estetizace lebky jako symbolu zářivé smrti je v protikladu k melancholii usychajících květů, alegorii stárnutí a umírání.