VALDEMAR BEDNARZ – Obscene Extreme

Toto jsou otázky, které si nad fotografiemi Valdemara Bednarze můžeme klást v jakémsi prvním plánu, ostatně název výstavy k tomu motivuje. Zároveň můžeme k fotografiím přistoupit analyticky – jako ke zprávě o specifické subkultuře lidí, kteří mají rádi tvrdou hudbu, tetování, svobodu a snad i bolest. Bednarzovy fotografie však zachycují především hravost, jež v kombinaci s bolestí, utrpením, nebo dokonce smrtí vytváří pozoruhodnou formu ironie – fotografovo oko je též ironické, propojuje tvrdost s křehkostí, sílu s bezmocí, špínu s čistotou, i když jsme v pekle, nikdo se netváří nešťastně. Vydržíme-li se na extrémní a obscénní fotografie dívat dostatečně dlouho, dostaví se něha a úsměv. A pak si můžeme znovu klást otázky, které nás napadly jako první.