09.12.2015 - 07.02.2016Výtvarné umění
Jevy vypuzené na okraj společnosti, opuštění psi, domy, auta i lidé poskytují Václavu Jiráskovi nejen symbolický materiál pro ryze romantickou obžalobu současné západní civilizace, ale taky příležitos
Tuláci a další bizarní torza na pomezí kultury a přírody vytvářejí místa nespojitosti slibující možnost průniku do jiných sfér. Míra doslovnosti takového setkání s „nadpřirozenem“, případného vstupu do Hádovy nebo jiné říše, je součástí autorovy hry s divákem a do velké míry taky se sebou samým. K takové manipulaci patří i další zastírací manévry: důsledně úhybná mediální prezentace, ale především tendence ke konceptuálnímu myšlení. Místo fotografování aur a duchů na mnoha kilometrech ujetých v autě nebo při pročesávání evropských i světových měst Jirásek tou nejnepravděpodobnější cestou – formou dokumentu velkoformátovou kamerou nebokompaktem – zobrazuje absurdnost jediného: života bez pána, ať