Václav Bláha/zpět a tam

Patří do generace autorů, která vstupovala na uměleckou scénu v době jež byla společensky a politicky pro uměleckou tvorbu velmi problematická. Možná právě v tomto prostoru nesvobody lze hledat i autorovo hledání vnitřní existencionální podoby člověka. Jeho tehdejší obrazy nakloněných figur balancující před ztrátou stability jsou tak zároveň i symbolem vnitřních pochybností jedince.
Právě soustředění na lidský osud, proměnlivou krajinu prožitků, emocí, pochybností, ale i sdílených radostí, lze hledat v dalším směřování jeho umělecké tvorby. Přitom se, ale ve své práci neuzavírá do komorní podoby, ale naopak. Řada jeho realizací má přesahy nejen v monumentálním formátu, ale i v prostorovém řešení. Jeho instalace v německém Eschlkamu je prolnutím, kdy se obraz pohybuje mezí zemí a nebem. Objekt z roku 2001 Potůček mého mládí je konzervovaným záznamem předmětů, ale i zachyceného času.
Důležitou část v další práci Václava Bláhy tvoří cyklus Vzkazy, ve kterých používá často i krátký text. Autor se soustřeďuje na osobitou komunikaci se svým okolím. Vysílá tak signály o svých intimních pocitech, které ale mají zároveň vnější univerzální přesah. Později vznikají i jeho Příběhy, které jsou odrazem prožitků a vztahů. Často se jeho malba stává pouho makrostrukturou – barevnou expresí plochy a prostoru.
Jeho poslední vystavené práce ukazují další možnosti směřování Bláhovy práce, která představuje stále nové a objevné formy. Je zřejmé, že i v tomto kontextu zůstává jeho osobité vnímání prožitků lidského života základním příběhem, který má stále co říci.