Tvář /ztracení a touha znovunalézání

Mimořádnou kulturní událostí v roce 2016 bude umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Kříže. A to hned ve dvojím smyslu. Nepromění se totiž jen podzemní sakrální prostor, ale i vystavené unikátní umělecké dílo.

Nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík byla na podzim roku 2010 objevena téměř kompletně dochovaná socha madony s dítětem. Podrobný výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromovanou řezbu na našem území (vznik mezi 990 –1180). Tento unikátní kultovní předmět se ihned vepsal do širokého odborného, ale i obecného povědomí jako tzv. Madona z Osíka. Téměř tisíciletý příběh madony je však prozatím zahalen tajemstvím a čeká na další bádání. Pro její jedinečnost není nepravděpodobné, že je třeba její přirozené místo užívání hledat v kruzích nejvyšších dobových elit. Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné zranění z minulosti – chybí jí tvář. Pravděpodobně jí byla odťata v průběhu jedné z obrazoboreckých bouří, které se přehnaly i naší zemí. Aktuální výstava v Litomyšli je nesena touhou alespoň na několik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Expozici bude doprovázet pestrý program přednášek, debat a dalších událostí.

Architektem výstavy a současně autorem hlavní myšlenky hledání nové tváře je Josef Pleskot, jehož jméno je již desetiletí s městem Litomyšl neoddělitelně spojeno. Odbornými garanty a spolutvůrci celého konceptu jsou profesor Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy, přední český znalec středověkého a raně novověkého umění, a Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK, který se dlouhodobě věnuje otázce oboustranného vztahu a živého působení starého a současného umění