Tomáš Polcar

Polcar prošel na tehdy reformující se Akademii výtvarných umění v Praze třemi osobitými ateliéry. U Huga Demartiniho si vypěstoval cit pro materiál a formu, u Aleše Veselého zaujetí obsahem, energiemi a proporcemi a u Milana Knížáka zaostření na komunikaci, reflexi, a myšlenku. Po té, co se odstěhoval z Prahy do Slavětína nad Ohří, rezignoval zcela na nová média, obrátil se ke klasické sochařské práci a malbě a soustředí se na tvorbu v tematických cyklech.

Po cyklech Hnití plodí žití, Atomos, Sóma a Rezonance se ve své nejnovější tvorbě ocitá zpátky v krajině, se kterou si začal v lyricko výpravném Hnití a přes geometrii kruhu a šestiúhelníka se do ní vrací.