Tomáš Džadoň (SK)

Přítomnost návštěvníka v instalacích je klíčová, neboť se svými objekty a instalacemi snaží o jeho znejistění. Vychází z osobní zkušenosti, kdy vyrůstal po roce 1989 v „otevřené“ společnosti mečiarovského kapitalismu. Vzhledem k tomuto bipolárnímu zážitku, který považuje za jeden z nejhodnotnějších, má problematický vztah k vlastní minulosti. Podstatný byl pro autora pojem tradice, kterou si komunismus svébytně vyložil jako folklor a degradoval ho na folklorní slavnosti a tím ho dokonale zmrazil. Dlouhodobou prací s lidovou architekturou (Tradiční karavan 2006, Památník lidové architektury 2006–2013) nebo socialistickou ikonou – panelákem – si buduje vlastní pohled na současnost. Neodmítání minulosti, ale naopak přihlášení se k ní jako k něčemu, co k nám patří, je pro něj jedním ze způsobů, jak se stát pravdivějším.