24.09.2019 - 01.12.2019Výtvarné umění
Výstava Tomáše Absolona v Galerii Vyšehrad
Malířská práce Tomáše Absolona prošla během studií na Akademii výtvarných umění v Praze radikální proměnou. Transformace malířského výrazu u něho postupovala od narativu figury směrem k emancipaci od předmětnosti. Osvobození se od popisnosti vedlo autora k novému přehodnocení vztahu k obrazu a k získání svobodného přístupu k pojetí malby jako takové, bez zatížení tradicí a bez úsilí o její kritické přehodnocování. Základním motivem se stal Absolonovi samotný malířský proces, to jak obraz vzniká, nebo jak vznikat může. Kam až může jeho transformační podoba dosahovat, aby šlo stále ještě v rovině výrazu o autonomní obraz. Autor se začal zabývat určitým výrazovým minimalismem a redukcí, které se projevily v čím dál pročištěnějších kompozicích. Jako by si Absolon potřeboval sám pro sebe reformovat otázky kolem současného obrazu a jeho konstituce. Experimentoval přitom volně s možnostmi barvy v jejích polarizovatelných vlastnostech. V tomto směru ho především zajímala barva jako materializace versus barva jako transparence, volná skvrna versus šablona či kresba, nebo čistá barva versus lomený tón. Z laboratorní roviny zkoumající kontrasty, konflikty a harmonizace se postupně separoval autorský výraz, který sledoval pohyb vlastních forem, tj. ustalování tvarů na základě původního pohybu malířských stop. Statické momenty starších prací začaly nahrazovat dynamické konstelace. Jejich autorské usazení se potom začalo opírat o barevnou redukci až na hranici tiskařského monochromu (důraz na barevné série s akcentací modré a žluté ve vtahu k černé a bílé kresbě). Autor se zároveň osvobodil od tzv. rukopisu tím, že ho převedl do roviny motivu (Penmanship, 2016).