To snad ani nemůže být pravda

Čtvrtstoletí po pádu Železné opony jsme pozapomněli nejen na dobrodružnou porevoluční euforii, která je v kolektivní paměti postupně redukována na zprofanovaná tvrzení o „nepřehledném budování kapitalismu“ nebo „kolektivním rozkrádání republiky“, ale z našeho povědomí dočista vymizely také mravní étos té doby i neskrývaná radost ze získání svobody. Stále více se v individuální rovině i širším společenském kontextu soustředíme ...