Tichý Smutný, Smutný Tichý

František Tichý Grafik, malíř a celoživotní obdivovatel magického světa cirkusových šapitó a varieté – František Tichý (1896-1961) patří k nejvýznamnějším představitelům české předválečné avantgardy, a ačkoliv tomu osud zprvu nechtěl, staly se jeho grafické práce celosvětově známé. Počátky soustavné práce Františka Tichého v této oblasti výtvarné tvorby jsou sice až pozdní (intenzivně se grafice věnoval od roku 1938, tedy až ve svých 42 letech), tento fakt však pouze naznačuje zevrubnost Tichého přípravy a jeho úpornou snahu promyslet vše od kompozice až po výtvarné pojetí svým vlastním způsobem. Svět, který Tichý na svých grafických listech vytvořil, je na první pohled zvláštní: asymetrický, odtažitý, temný ale zároveň čarovně přitažlivý. Ačkoliv cirkusové prostředí svádí v umění mnohdy k žánrovosti a žoviální naivitě, Tichého grafiky jej vyjevují jako uhrančivé neznámo. Výstavou grafických prací Františka Tichého ze sbírky Galerie Benedikta Rejta představujeme tento svět současným divákům a zároveň připomínáme umělce, který je s galerií a její grafickou sbírkou spjat od jejich počátků. Kurátorka: Michaela Vávrová Dalibor Smutný Dalibor Smutný (1964, Hořice v Podkrkonoší) je tichou silou české grafické tvorby. Za svoji tvorbu je odborně a umělecky dlouhodobě oceňován, mimo jiné je laureátem prestižní grafické Ceny Vladimíra Boudníka za rok 2016 a letos získal v rámci této přehlídky speciální cenu za tisk z hloubky za neobyčejně působivý grafický list Chronologie světla, který tvoří důležitou osu. Jeho doménou je mezzotinta, časově náročná grafická technika tisku z hloubky. Na rozdíl od jiných grafických technik nezakládá na vyrývání tmavé plochy, ale obraz je naopak jakoby modelován světlem. Výsledný tisk má charakteristicky měkký, šerosvitný sametový charakter. Technika mezzotinty podtrhává existenciální rozměr Smutného tvorby, před každou grafikou jsme svědky jedinečného, neopakovatelného dění. Světlo a tma, respektive běl a čerň nestojí proti sobě, ale spoluhrají. Na první pohled staticky klidné soustředěné kompozice zblízka prozrazují delikátní světelnou hru, tmavá plocha jako by byla živá a pulsovala. Ikonografický repertoár Dalibora Smutného opanovala flóra. Je uhranut posvátnou geometrií přírody, na jejímž principu se odvíjí život. Obecně, zástupci rostlinné říše se pro své vlastnosti pro nás často stávají nositelkami mnoha společných obsahů. Život rostliny se má podobně jako život lidský. Od semene přes plod do země. V kruhu. Květina evokuje probuzení k životu i naši pomíjivost. Čerň i běl. Obrat ke světlu. Tušení metafyziky. Symetricky uspořádané okvětní lístky fungují jako návěští krásy. Dalibor Smutný jako vyznavač krásy a přesahu. Kurátorka: Lucie Barvínek Šiklová