14.11.2018 - 08.12.2018Výtvarné umění
Malíř Jaroslav Valečka se věnuje tradičním námětům, zejména krajinomalbě a figurálním kompozicím, v poslední době však jeho obrazy hodně odbíhají od reality a tichou cestou se ubírají až někam k hrani
Jsou zahleděny do hloubi utajených míst, k nimž malíř přistupuje s pozorností poutníka, usilujícího o zachycení smyslu příhod, jež ho cestou potkaly a předběhly jako ve snu. Přitom objevuje stopy pohrom a tragických událostí, jež se ho sice přímo netýkají, ale tak& eacute; nezbavují odpovědnosti za to, že se jaksi vymkly realitě. Únik do nadreálného světa je zřejmě autorovi souzen, neboť v útlém věku vyrůstal v oblasti Sudet, poznamenané po válce hromadným odsunem starousedlíků. Je to kraj, kde malebná krajina Lužických a Jizerských hor ostře kontrastuje s chmurnou historií a rozpadlá stavení, pobořené hřbitovy i opuštěné továrny výmluvně svědčí o tom, jak hluboce tu byli lidé zasaženi ztrátou mezilidské komunity. Jiní sem zase přišli nedobrovolně a smířili se s prostředím, jež ztrácelo kontinuitu a kolektivní paměť. Udržely se v nč m pouze tradiční venkovské rituály. Umělec se staví k těmto místům s nadhledem a jeho scenérie nabízejí možnost vymanit se jak z reálného času – barevným a světelným zaměňováním denní doby (úsvit, soumrak, noc) či ročního období (zima, předjaří), tak z reálného prostoru, s odstupem vůči zobrazovaným událostem, aby se do nich citově nezapletl.