Tereza Velíková — Mezihra

Také zde byly záměrně ponechány chyby a přeřeknutí. Dialogy nenápadně vyplňují citace starších děl autorky, nechybí prvky ironie a náznaky situační komiky. Mezihra se pokouší uchopit, co se s divadelním textem může dál dít, čím může být divadlo mimo divadelní sál. Vybízí k uvažování nad univerzálností a divadelností vypjatých emocí. Vytržení scénářů z divadelní skutečnosti inspiruje k přemýšlení nad rolemi, které člověk získává a je nucen hrát v různých situacích, o touze a možnostech z těchto rolí vystoupit, vyhnout se naučeným komunikačním vzorcům, používat slova jinak.