Tadeáš Kotrba / Hloubení

Tadeáš Kotrba (nar. 1986) studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (2002–2006) a v letech 2006–2012 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Grafika I, J. Lindovský, 2006–2009; ateliér hostujícího pedagoga, J. Merta, 2009–2010; ateliér Malba III, M. Rittstein, 2010–2012), v roce 2011 uskutečnil stáž na Central Saint Martins College of Art and Design v Londýně. Od roku 2010 se konala řada jeho samostatných výstav, např.: Stopy, Galerie výtvarného umění, Náchod, 2012; Schvácen kráčel jsem tmavými houštinami, The Chemistry Gallery, Praha, 2015; Úlomky zbylé exotičnosti, Industrial Gallery, Ostrava, 2015; Vzpomínky zpola porušené, GASK, Kutná Hora, 2015; Okolo nohy Nia, Galerie Půda, Jihlava, 2016; Nad prachem barva, Galerie Photogether, Zlín, 2017; Vědět odkud přicházíš (s V. Durovou), Galerie Prám, Praha, 2017; Tři principy, Dům umění, Brno, 2017; V dlouhý příběh doufáme, Galerie svatého Havla, Mladá Boleslav, 2018; Přes úkryty druhých, Galerie Via Art, Praha, 2018; Family Demons, Galerie města Třince, 2019; Jak daleko tě můžu nést, 3. Etáž, Rožnov pod Radhoštěm, 2019. Obrazy Tadeáše Kotrby (*1986) jsou věrným zrcadlením jeho vlastní povahy. Je to introvertní, přemýšlivý portrét o životní cestě, na které každého z nás čeká řada překážek a tušených pastí. Symbolickou arénou tohoto existenčního příběhu je úsek krajiny či architektury čerpaný z autorových vlastních zkušeností. Tyto konkrétní motivy jsou však zobecňovány ve výjevech spíše připomínajících záhadnost a časovou vykloubenost snu. Exteriérový svět autorových obrazů je proto vyjádřením ryze vnitřní sféry jeho vzpomínek a osobních reflexí. V Kotrbových obrazech se příznačně mísí a konfrontují opozitní principy věcného realismu a abstraktní gestičnosti. Křehce modelovaná lidská figura čelí živelným silám v podobě znejasňujícího závoje sněhu či deště, ve kterém se ztrácí a ponořuje se do osamělosti. Nelze si v této souvislosti nepředstavit symbol poutníka jako ztělesnění lidského putování časem a prostorem. Přítomnost člověka, zde jako v životě, má své smrtelné meze, jak nám naznačuje mizející figurální obrys. Přes jemné, místy až grafické pojednání obrazových prvků dociluje autor nenuceně monumentálního dojmu už díky promyšlenému, můžeme říci velkorysému kompozičnímu pojetí, ve kterém je perspektivní úběžník klíčový pro psychickou náladu obrazu. Tadeáš Kotrba je člověk vybavený schopností citlivého vnímání lidí a světa kolem sebe. Přiznává vlastní zranitelnost, což je zřetelné v autentičnosti jeho figurální řeči. Existenciální povaha jeho obrazů je přitom obohacená svébytnou směsí romantismu a jemné ironičnosti, která bude bezesporu východiskem jeho práce tak dlouho, jak bude malovat.