Stanislav Linbenský a Jaroslava Brychtová – Otisk anděla

Společná historie autorské dvojice se začala psát počátkem padesátých let v Železném Brodě. Jaroslava Brychtová vystudovala sochařství na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Jana Laudy, avšak zůstala věrna rodinné tradici a věnovala se sklářské a sochařské tvorbě. Stanislav Libenský studoval Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru skla u profesora Jaroslava Holečka (1939-44) a poté u profesora Josefa Kaplického (1949-50). Jejich studijní zaměření určilo i způsob budoucí spolupráce, kdy Libenský nakreslil návrh a Jaroslava Brychtová jeho představu budoucího objektu vymodelovala a také dohlížela na jeho technologické provedení. Libenský s Brychtovou na sklo nazírali jako na bytostně svéprávný a jiným výtvarným prostředkům rovnocenný fenomén. Během své bohaté tvůrčí kariéry se kromě sochy a objektu věnovali i navrhování užitkových předmětů. V jejich stěžejní sochařské práci můžeme pozorovat dvě hlavní linie. Na straně jedné jsou to proslulé plastiky z taveného skla, na straně druhé monumentální vstupy do prostoru konkrétní architektury. Zdokonalili metodu technologie tavení a technik opracování skleněné hmoty. Znali dokonale jeho vlastnosti, kresebnost a hmotnost, barevné možnosti, transparentnost a světelné reflexe. Četné jsou jejich jedinečné vstupy do architektury - jmenujme barevné vitráže pro svatováclavskou kapli chrámu sv. Víta na Pražském hradě, či kompozici pro foyer Muzea skla v Corningu (USA).