Simlakrum / BENEDIKT TOLAR

V oblasti teorie umění se vyskytl primárně v kontextu francouzského poststruktruralismu, kdy jej Gilles Deleuze používá coby repetitivní odkaz tzv. Věčného návratu. Ten je známý již z filozofie řeckých atomistů, z hermetického motivu Urobora (hada pojídajícího vlastní ocas) nebo jak jej, snad s nejsilnější intenzitou, používal Friedrich Nietzsche v Tak pravil Zarathustra. Na tuto linii navazuje francouzský sociolog Jean Baudrillard, který ze simulakra vytváří princip neustálé změny, jež je nemožná bez návratu ke svým počátkům. Simulakrum nabývá statusu jakési virtuální kopie, která předchází a ovlivňuje svůj originál.