RADOST

Stává se ovšem život opravdovou radostí, nebo se utápí spíše v upachtěnosti, obavách a práci? Nemíjíme se s pravou podstatou existence? Bylo vůbec kdy lidstvo jako celek v minulosti šťastné? Neplatí v dějinách spíše pragmatická rovnice, že radost si musíme zasloužit a vybojovat? Dnešní svět se točí kolem výkonu a spotřeby. „Prosté“ radosti života, které by měly být jeho vše naplňující podstatou, se dostávají do zvláště schizofrenní situace. Smyslové vnímání světa, rodina, požitky, smích, sexuální touha, či jen třeba tichá chvíle samoty se na jedné straně interpretují jako přízemní a devalvující projevy bytí, jako překážky výkonu, dokonalého zdraví a exponenciálně rostoucí kariéry. Na druhou stranu se prostých projevů radosti zmocňují tržní mechanismy a vytvářejí z nich produkty konzumní spotřeby. Jakoby se vytrácel tichý střed v prožívání „obyčejných“ radostí. Zdají se být banální.