Radka a Vlastimil Vodákovi – Něteré z cest

Vlastimil Vodák se tentokrát vydal cestou na rámu tkaných tapiserií v nejstarší technice útkového rypsu, známější jako „gobelín“. Také téma je jiné – inspirací jsou teď jeho nefigurativní perokresby, vzdáleně se vztahující ke krajině a otisku člověka v ní. Některé tapiserie jsou přímo transpozicí kresby, ve své kontrastnosti barevných tmavých a bílých ploch odpovídají, přes své velké formáty, černobílé kresebné předloze. Textilní aplikace „šito“ Radky Vodákové Šrotové jsou nadále řemeslně dokonalé, každá je však nyní ojedinělým experimentem v propojování textilních materiálů klasických i současných syntetických, netextilních prvků, umělohmotných fólií a dalších materiálů, které dnešní doba chrlí. Je stále odvážnější při vytváření vyššího reliéfu nebo otvorů, které propojují textilii se stěnou a tím dávají nepochybný význam pojmu „tapiserie“, tj. textilie určená k umístění na zeď interiéru. Čtvercové formáty tapiserií „šito“ jsou nyní nejen obvyklých 140 x 140 cm, ale z větší části poloviční, autorka nově pojaté kompozice řadí do cyklů. Přesto, že je každá kompozice novým objevem, jejich instalace do sevřených celků dokazuje, že vyšly z rukou jedné autorky, a že spolu přes svoji barevnost a jedinečnost souvisejí. Další cestou obou autorů jsou spoluautorské prostorové plastiky, ručně utkané z hliníkového drátu, doplněné krajkářsky pojatými barevnými detaily. Jimi se Radka a Vlastimil Vodákovi zabývají už mnoho let, většinu z nich prezentovali na vambereckém Bienále krajky. Při jejich navrhování se oba musí shodnout na prostorovém tvaru, jehož korpus tká Vlastimil a paličkovaných nebo jinak vytvořených barevných detailech, které vytváří Radka. Přesto, že každý volí ve své tvorbě jiný způsob vyjadřování, na společných výstavách se vzájemně doplňují