První křik, první pláč… od sousedské asistence k institucionalizovanému porodnictví v Praze a okolí

Akcent výstavy je položen na období 2. pol. 18. – 1. pol. 19. stol., kdy se zásadním způsobem změnil přístup k poskytování pomoci ženám při porodech, což souviselo se změnami ve vzdělávání porodních bab, ale i vznikem specializovaných lékařů – porodníků.

Průvodkyní výstavou je konkrétní „bába“ Ludmila K. (1780 – 1860), která coby desetinásobná matka, navíc znovu těhotná, odešla v zimním semetru 1824/25 studovat kurzy porodního babictví do Prahy na univerzitu. Tady se stala žákyní jednoho ze zakladatelů moderního porodnictví Antonína Jana Jungmanna. Ludmila pak provozovala své babické řemeslo na panství Tachlovice rozkládajícím se částečně na dnešním pražském území, tehdy se ovšem jednalo o vesnice za pražskými hradbami.

Výstava nabízí různorodé doklady babického řemesla a porodnictví, od pomůcek a nástrojů porodních bab, přes učební pomůcky a lékařské nástroje, dokumenty a ilustrace, až po předměty týkající se přímo porodů, rodiček a jejich dětí.