Přirození

která působila v letech 1989–1992 a jejíž pozdější členové hráli od druhé poloviny 80. let 20. století významnou roli v rámci celorepublikové svobodné tvorby mimo oficiální scénu. Veřejná vystoupení skupiny Přirození byla na svou dobu odvážným počinem v hledání identity umělce, upozorněním na neúprosnou situaci v umění a požadavkem svobodné tvorby, který vycházel z regionu pod silným ideologickým dozorem, a v neposlední řadě sebevědomým otevřením vlastní umělecké cesty. Mladá generace vstupující do ostravského vakua se aktivovala na platformě undergroundového společenství, které umožňovalo požadovanou svobodu. Setkávání umělců, malířů, literátů a dalších se aktivovalo na platformě undergroundového společenství a na veřejnosti se projevilo v několika neoficiálních akcích a výstavách. Ke stěžejním okamžikům patřila jednodenní výstava „Ahoj lidi!,“ která se uskutečnila v podchodu k Ústřednímu autobusovému nádraží v Ostravě.