Plujeme do tmy. Nokturno v českém umění 1800–1950.

Období romantismu bylo plné vznětů a citových nálad spřádaných nejvíce právě za noci, což dobře vidíme na obrazech Adolfa Kosárka či Julia Mařáka. Drobné obrázky při měsíčku a za soumraku maloval dávný mistr Antonín Waldhauser. S tajemnými plátny Jakuba Schikanedera přichází do popředí člověk se svými často trudnými osudy a příběhy v koloběhu života a smrti. Přírodní lyriku zasnoubenou s vlastními vidinami i přízraky pěstovali Mařákovci František Kaván a Jaroslav Panuška. K nim se řadí též Ferdinand Engelmüller, Josef Král nebo Antonín Hudeček zastoupený velkým plátnem moře. Z počátku dvacátého století pocházejí též krásné vytříbené noční motivy Gustava Macouna či Stanislava Feikla, jehož staropražská nokturna si někdy nezadají s Schikanederem. Nejmladší obrazy pocházejí z meziválečného a válečného období, kdy tvořili významní umělci Karel Černý nebo Jan Zrzavý.