Petr Malina: Křižovatka

Téma křižovatky tu může být vztaženo buď přímo k urbanistické a dopravní situaci (Přes cestu, 2018), nebo jako personalizovaný „akt rozhodování se“ u zobrazených figur, které procházejí prostorem pro ně buď známým, nebo neznámým. Podle toho se v něm také orientují automaticky, nebo s vyložením určité námahy. Zatímco dívka v modré bundě (Před Louverem, 2018) hledá svou polohu na mapě, dívka ve žluté bundě (Dívka z Brightonu, 2018) pospíchá, zdá se, za svými všedními záležitostmi ve vlastním prostředí. Jinde se setkáváme s dvojicemi, které vedou při chůzi rozhovor (Pánové, 2018), nebo prostě jen mlčky kamsi směřují (Pár, 2018). Situace vyseknuté k časoprostorové kontinuity působí filmově. Poznatelný kontext konkrétního prostoru mizí. Stává se odtažitým, objektivním. Vše, včetně figur, se odosobňuje, svět se anonymizuje. Před očima nám defiluje spíše jakýsi zobecněný vizuální materiál pro pozorovatele v roli diagnostika. Autor klade důraz na moment kompoziční skladby, kterou „vidí aparát“ (např. fotoaparát). Už rozmanitost pohledových úhlů ozvláštňuje banální téma chodců a situuje je, podobně jako film, do určité dějové dimenze a zkratky. Je to však vždy pouze jeden jediný vhled do situace, ostatní souvislosti divákovi zákonitě unikají. V obraze tak vzniká určité napětí, možná tíseň, úzkost z uzavřenosti obrazového formátu, v němž jsou evokovány opakující se rituály uplývajícího městského života. Této melancholii či skepsi odpovídá také uzavřenost plošné výstavby obrazu, která konstatuje viděné.