Petr Gruber Může to být jinak

Petr Gruber *1989, ve své tvorbě vychází z hlubokého osobního prožívání a zrcadlení pocitů skrze krajinu. Jeho nová plátna spojuje téma vodního elementu v krajině. Mokro nachází v podobě mokřadu, jindy ve vodou nasyceném lese, jemné vzdušné vlhkosti jarního tání, ve zbytcích sněhu. Díky citlivému procesu abstrahování se konkrétní místa stávají osobou malíře nezatíženým prostorem a divákovi tak poskytují nejen vizuální zážitek, ale i dějiště pro jeho vlastní prožitky a požitky.

Místo narození je pro každého člověka vždy nějakým východiskem do tohoto světa. Pro Petra, pocházejícího z Vysočiny je tato skutečnost takřka fatální. Vysočinský kraj s neobvykle řídkým osídlením a nekonečně hlubokými lesy, se svojí rozlehlostí a drsností pro něj znamená vpečetění krajiny hluboko do nitra. Ne pouze tohoto kraje, ačkoli Petr se sem neustále navrací a tvoří uprostřed zdejší přírody, ale krajiny obecně. Jako by prorůstali navzájem. Malíř se vpíjí do jejího lůna, ona zrcadlí jeho pocity.

Petr Gruber v letech 2008 až 2014 studoval AVU v Praze u prof. Zdeňka Berana a absolvoval v ateliéru prof. Jiřího Sopka. Opět se potvrzuje, že začínat u Zdeňka Berana znamená základní malířský fundament, často nedoceňovaný, ale paradoxně o to více cenný. Sopko pak tříbí smysl pro světlo a barvu, a tato profesorská kombinace spolu s přidanou osobní hodnotou Gruberova talentu, s jeho citlivostí nastavení a thoreauovským romantickým idealismem dává vyrůstat výrazné malířské osobnosti se stále rozvíjejícím se potenciálem. Gruberův jemně vytříbený výraz nabývá své fajnovosti také díky užití techniky klasického oleje, který je mezi mladými umělci v zrychlené současnosti vytlačován technologicky jednodušším a ze své podstaty povrchnějším akrylem. Gruberova malba tak získává se zpomaleným časem a s ním souvisejícím usebráním dnes nám všem tolik potřebnou hloubku.