Petr Dub – Výběr ze svislé tvorby

Autor dlouhodobě zkoumá (fyzické) limity závěsného obrazu, buduje faktické i mentální napětí mezi povrchem a vnitřní konstrukcí, řeší otázky jeho smyslového i paradigmatického vnímání.
Petr Dub uvažuje o obrazu v souvislostech, které jsou definovány jednak architekturou konkrétního prostoru, v němž je instalován, jednak institucionálním a kulturně společenským rámcem. Sám často uvádí, že obraz je „nejupřímnější“ v ateliéru. (Je třeba připomenout, že Petr Dub představuje typ „ateliérového“ umělce, jehož umělecká činnost není výlučně podmíněna výstavními příležitostmi.) Další přesuny obrazu už totiž vytvářejí jiné interpretační pole – kritik i teoretik své výklady formulují právě a jen v režimu nastaveném galerijním provozem, konstituovaném na základě oborového konsensu. Ironie v názvu výstavy tedy souvisí s Petrovými dlouhodobými hrátkami s výtvarnými žánry; s tradičními mediálními kategoriemi, které jsou obvykle stavěny do protikladu, jako je obraz a objekt nebo plošná a prostorová tvorba. Opakované transfery mezi těmito úrovněmi pak opodstatňují možnost použití (zdánlivě) nejapného označení „svislá tvorba“, aniž bychom popírali jeho humorný podtón.