Peter Märkli – Kresby

V loňském roce, také zde vystavující Adam Caruso, popisuje Märkliho jako nonkonformistu, který vidí svou roli v architektuře jako rozhovor s historií starou 2500 let.

Märkliho stavby vznikají pomalu, s velkou rozvážností a vyznačují se osobitou poetikou. On sám je přesvědčen, že zásady klasicismu a proporčnosti jsou vyjádřením revolučních myšlenek a ví, že být architektem neznamená pouhé získání znalostí na univerzitě, nýbrž je to proces, který je nutno vstřebat, a také to je celá zátěž historie, kterou je třeba zachovat. Svůj přístup jednou popsal, jako když projektuje čtverec, v němž je jeden z úhlů lehce chybný – není to dokonalé, ale dost dokonalé na to, aby vyjádřil vše, co o čtverci potřebuje říci. Jde mu o napodobení proporcí a prostorů klasických řádů, a věří, že pravidla existují z určitého důvodu. „ Pokud budu vytvářet dveře, nejsou to jen dveře. Vím, že chcete vejít dovnitř a vyjít ven, ale také se podíváte na míry a význam dveří a všechno okolo. To je větší část profese“

Beatrice Galilee v souvislosti s Märklim mimo jiné uvádí: „Švýcarští architekti byli obzvláště zdatní při přijímání moderních materiálů a starobylé monumentálnosti. Celá Märkliho logika je založena na představě architektury jako souvisle se vyvíjejícího kánonu zákona, který nelze odhodit. Avšak ve Švýcarsku máte pocit, že nebyl odhozen. Švýcarsko se přes svou rozmanitost jazyků a kultur nikdy nemuselo potýkat s prudkou industrializací, válečnou zkázou nebo experimenty sociálního inženýrství šedesátých a sedmdesátých let, kterými prošly jiné země. Důvod, proč se objevují a rychle staví mladí architekti, které Märkli kritizuje, je to, že poptávka je vysoká, materiály a výrobní procesy jdou rychle vpřed, a oni se přetvářejí v to, co chtějí jejich klienti.“