Pavla Sceranková | Miloš

Tato setkání nemusí přicházet jako velké a dramatické zvraty, jaké známe z hollywoodských filmů. Většinou jsou to naopak drobné postřehy. Letmý vzájemný pohled, zvlnění naší pozornosti nebo dotek, bod kontaktu a plochy tření, muž vstupující do tramvaje nebo pytlík na noze. Nejde o jednoznačné znaky, ale o rytmus, náhlost a čekání, o blízkost a odstup. Socha či postava Miloše od Pavly Scerankové k takovému setkání vybízí. Chvilka váhání, absence tváře a jednoznačného postoje, úvahy o stabilitě, blízkosti. Možná právě tyto okamžiky nám otevírají prostor současného umění.