Pavel Rudolf / Fotografie

Teoretik Jiří Valoch ocenil zejména konzistentnost Rudolfova uvažování, „ryzost výchozího konceptu a zacílení na divákovu mysl a intelekt“. Známé jsou zejména jeho konceptuální kresby, v nichž sledoval procesy transformace, determinace, prostorové progrese a promítání, stejně jako obrazy zaměřené na posuny rýsovaných kružnic či půlkružnic v ploše plátna. Méně známou oblast Rudolfovy tvorby představují černobílé fotografie. Umělec je rozvíjel zejména v šedesátých letech jako přirozenou reflexi okolního světa. Rád se jako mladý toulal Brnem a jeho okolím, jezdil na chatu, občas vyjížděl do zahraničí. Bavil jej samotný akt toulání, prožitek chůze, samotná zkušenost objevovat a stávat se součástí nevšedních míst. Fascinovala jej zapomenutá městská zákoutí, staveniště, ruiny, skládky, odlehlé lokality za městem, periferie, ale také interiéry městských domů, schodiště, půdy, světlíky a výhledy z oken. Zaměřoval se na celkovou atmosféru prostředí, ale i na určitý detail nebo rys vypovídající o specifičnosti daného výjevu. Díky tomu vznikaly záběry založené na zobrazivosti, ale také fotografie na samotném pomezí abstraktních kompozic.