Pavel Preisner - Kresby - Kroměříž - 2015

Jeho draze vykoupená i uzdravující výpověď je ryzí a jedinečná. Snad jakoby se mu příběhy kreseb rodily v mysli nápovědou z rýh letokruhů a suků dřeva podlahy nebo desky pracovního stolu, zřetelně tam nalezené v podobě neodbytných vizí jeho bdělých snů. Už rukopisem připomenou sejmutou frotáž starých dřev.

Navzdory časté přítomnosti akordu smrti jsou laskavé a tesklivě krásné i přirozeným souladem zániku se zrozením. Jejich vlídně blouznivé vidiny v chimérickém srůstu jemných rostlinných tkání, zvířecích těl s příběhy lidí i jimi dotýkaných věcí splývají s živým prostorem kresby. S čistotou prvotního úžasu rodí se v něm a do něho se propadají jako jevy přesněji neuchopitelné a vratce znepokojivé, a přece nakonec ve všem i důvěrně známé. Šťastná náhoda, ale i přísný řád výsostně ryzí malířské povahy, naprostá svoboda střídmé zkratky její pevné formy a filigránsky jemný detail v ní je jim všem hluboce vlastní.