Pavel Brunclík – Dvojí dotek    

Fotograf a malíř Pavel Brunclík (1950) vystudoval matematiku, poté dokumentární tvorbu na pražské FAMU. Krátce studoval i na katedře fotografie, od roku 1981 se pak fotografie stala jeho životní dominantou. Pavel Brunclík jako fotograf tvoří v cyklech, věnuje se zvrásněným strukturám velkých přírodních scenérií, kde celek podmiňuje detaily a naopak, či objevuje možnosti práce s dokonalým povrchem lidského těla, případně proniká pod povrch tváře úspěšných jedinců uměleckého a vědeckého světa. Jeho uhrančivě vtahující snímky získaly ve svém oboru ocenění, nicméně touha překračovat sám sebe dovedla autora i k novému výtvarnému vyjadřování, k malbě. Pavel Brunclík se většinu života dostával do kontaktu s prostředím obrazů a soch a vytvářel si svůj osobitý názor na umění. Fascinují ho možnosti barvy, jejich nanášení vytvářející plochu obrazu, tu zdrženlivěji, tu s jemnou gestickou expresí naplňující tendence lyrické abstrakce. Jemnost Brunclíkova malování revokuje a současně posouvá styl pěstovaný v 50. a 60. letech zejména v západní Evropě. Z mlhoviny barev, ne nepodobné jeho rozmlženým fotografiím, se objevují figury a tvary, vznesou se z povrchu a zase se do něj vnoří. A podobně jako na fotografii, kde kontrast barev komplementárně doplní fotografická prokreslenost do posledního možného detailu, vznikají i konstruktivisticky přesné geometrické kompozice. Možnosti jsou otevřené. A to v obou Brunclíkových médiích – obrazech, které jsou plodem posledních pěti let, i fotografiích, které jsou jeho celoživotní vizuální cestou.