Otakar Slavík, Radost z malby

Bývá někdy spojován s novou figurací, jeho figuralismus souvisí však spíše s jeho sochařským východiskem, se studiem na sochařské a kamenické škole v Hořicích a hlavně pak s jeho bytostným, celoživotním vztahem k lidské postavě. Po studiích se dostává přátelského kontaktu s umělci, představujícími silnou generaci šedesátých let. Rozhodující pro jeho tvorbu je neustále barva, promýšlí však i problémy výstavby a řádu obrazu, promítajících se do obrazové struktury. Tragický zlom však představuje emigrace, k níž je po podpisu Charty 77 donucen, v roce 1980 odchází se svou ženou do Vídně.