Ondřej Kopal - Space shuttles in my blood

Globalizované prostředí člověku přináší nesčetné způsoby poznání, nekonečné množství vjemů, zároveň však i pocit vykloubenosti z času a prostoru. Přináší s sebou i pocit odcizení – lidská mysl může být virtuálně přítomná kdekoliv po světě, což ale může znamenat, že přestává být zakotvená v místě, v němž se člověk skutečně nachází. Autentické zážitky se nahrazují zážitky iluzorními při procesu stálého odstřeďování našeho vědomí a jeho „rozpuštění“ do sítě technologií zprostředkovaných představ. Pokud v druhé polovině 19. století musel malíř čelit převratné výzvě fotografie, v současnosti je malíř nucen vyrovnat se s nezastavitelným proudem všudypřítomných internetových obrázků, mnohdy (a záměrně) postrádajících konkrétní východisko či odůvodnění. Jak se dá čerpat z energie světa „vizuality na jedno použití“ a přitom udržovat, pěstovat vnitřně soustředěný myšlenkový prostor, bez nějž není umělec umělcem?