Ondřej Filípek – Paralelní balanc

Zachází s imaginativním prostorem úzkosti z patologického charakteru prostředí. Nepracuje s okázalou expresí, ale transformuje ji prostřednictvím specifické útrpné uzavřenosti tvaru, čímž účinek významu umocňuje. Svými pracemi poukazuje na potřebu oživování lidského rozměru stávajícího způsobu existování, na hraniční moment situace. „Destrukce, deformace živého a pohřbeného. Narušit, zničit, obnovit a dokázat přenést přes hlavu lidstva. Přetlak, lži, předsudky, nevědomost a debilita nás samotných. Intuice jako smysl plus podvědomí – popření nesmyslu“.