Olaf Hanel / Grafický kabinet IX

Běží osmdesátá léta minulého století, když performer, kreslíř a malíř, ale také vedoucí cestovní kanceláře Křižovnické školy, chartista a emigrant Olaf Hanel (1943-2022) pořídí v pronajatém ateliéru v Kanadě několik autoportrétů. Z černobílého negativu se vynořuje postava čahouna, pohodlně usazeného Hanela v křesle s nohou přes nohu, s pruhovaným tričkem a ofinou přehozenou z čela. Pozornost spíš odbíhá k pozadí fotografie, ke svazku obrazů v tomto smyslu až monumentů. Barevné kresby sahají k okraji plátna, jako by fyzickou hranici nerespektovaly a s lehkostí a jemným napětím vkračovaly do prostoru. Nutkavé naléhání je s přilehlým objektem v dialogu. Hanelovy kresby bublinových cyklů spojených s happeningy z předešlých sedmdesátých let vystřídaly ostře řezané a hustě šrafované rastry, které střeží koláže geometrických útvarů, ploch, znaků a světel. Stejných postupů využíval i ve svých dráťácích, jak Hanel svým sochám přezdíval. V rámci akce Asanace požádal v roce 1978 o vystěhování z Československa. Na úkor ztráty občanství odcestoval nejprve do Vídně a o rok později do Kanady, čímž se vyvázal z normalizačního marastu a nadvlády establishmentu. Po příletu do Kanady zakotvil u svého bratra v Sherbrooku. „Tehdy mě pohltil drát. Ani nevím, kde přesně se to vzalo. Bratr mi chvíli říkal, že blázním.“ Na začátku roku 1990 Hanel přiletěl do Československa spolu s americkým novinářem, aby zprostředkoval interview s disidentem Václavem Havlem pro Playboy. O rok později se do rodné země vrátil natrvalo a další dvě dekády působil jako kurátor Středočeské galerie, později Českého muzea výtvarných umění.