Obrazy Jana Exnara

Charakteristickým rysem autorovy tvorby je mnohdy krajní tvarová jednoduchost a smysl pro klid a harmonii. V posledních letech vznikají však i práce, ve kterých je tato formální koncepce narušována dramatickými zásahy do povrchu i hmoty, které vyvolávají pocit silného dějového napětí. Exnarova malířská tvorba je předobrazem a vizí budoucího skleněného tvaru. V nedefinovatelném, obvykle potemnělém prostoru pláten si umělec ověřuje monumentální vyznění tvarů s naznačením jejich světelné i barevné působivosti. Obrazy navazují na předchozí stadium mnohdy desítek jednoduchých tušových kreseb s hledáním optimální obrysové linie a tvoří východisko pro finální fázi přípravy – dřevěné či sádrové modely plastik v měřítku 1:1. Autor však v malbě rozvíjí i samostatnou polohu inspirovanou emotivními prožitky krajiny a jejích detailů.Prudkost gesta v barevně uvolněné malbě tvoří na jeho výstavách výborný protipól autorových skleněných plastik. O tom se můžeme přesvědčit i v případě několika Exnarových skleněných plastik, které jsou součástí muzejní sbírky. Tato díla zaujímají ve stálé expozici i v kontextu moderní české ateliérové sklářské tvorby významné místo.