New Positions in British Painting

Umělci se nemusí zabývat přímo sociálně motivovanými tématy, aby bylo často už ze samotné atmosféry díla nebo jeho námětu jasně znát, že „něco je jinak“. Právě oni někdy bývají těmi, kdo vycítí blížící se společenskou nebo politickou změnu jako první, a jejich reakce na sebe nenechávají dlouho čekat. V případě Velké Británie je souvislost mezi náladou v zemi a malbami, které vznikaly po roce 1950, více než zřejmá. Londýnská škola byla odrazem zádumčivých, introspektivních nálad v tehdejší společnosti, zatímco se 60. a 70. léta nesla na vlně vlivu popkultury a přetrvávající obsese různými formami abstrakce. Figurativní malba byla během 80. let prakticky prohlášena za mrtvou, přesto si ale vždy našla své zastánce a důmyslné umělecké metody, kterým se dařilo ji stále udržovat při životě. Vzestup fotografie a videoartu udělal z malby zpátečnické a nadbytečné médium odsouzené k zániku. Ve filozofických debatách, které toto téma vzbuzovalo, se z pojmů jako řemeslo nebo technika stala téměř sprostá slova. Tím, co tehdejší malbě otvíralo dveře velkých výstavních síní, byly nejčastěji ironie a humor. Tak započala éra Young British Artists (YBA), umělecké skupiny, která si svou pevnou pozici udržela až do 90. let.