Néphéli Barbas (FR)

Práce Néphéli Barbas je obohacena neustálým pohybem mezi médiem kresby a sochy. Některé z jejích děl jsou vytvořeny stejnou cestou jako sedimentované horniny. Abyste mohli objevit jednotlivé vrstvy, musí váš zrak pracovat jako při archeologickém výzkumu. Mezi celkovou vizí a pečlivým průzkumem, mezi architektonickým plánováním a botanickou evolucí dochází k ambivalenci. Postupné rozkládání prostoru do vrstev autorce dovoluje s odstupem poukázat na signifikantní prvky ekonomického a společenského kontextu; ostnatý drát, ochranné mříže, elektrické bariéry, selhání a úpadek. Umělkyně je pohlcena přesycením těchto znamení, jejich kolizemi a vzájemným odporem. Néphéli o rezidenčním pobytu na PRÁMu: “Rezidence je pro mě pokusem o navrácení k tvorbě objektů, práce v menším měřítku by mě měla dovést k větší pečlivosti při experimentování a důvěrnějšímu seznámení s materiálem. Ráda bych založila jakousi laboratoř, ve které budu zkoumat vzájemné vztahy mezi architektonickými a organickými prvky – flexibilní formy, které mohou být geneticky ovlivněny, struktura omítky, detaily kovů. Zajímá mě také otázka možnosti navrácení hotového objektu skrze fragmenty architektury. Forma těchto pokusů by byla definována skládáním vrstev a detailů, které by byly navzájem kontaminovány během procesu vertikální sedimentace, budováním fiktivních tektonik, které jsou alternativou k těm městským. Díky ploché konstrukci by sochařská práce zůstala určitým způsobem ve dvou rozměrech. Oko diváka by ulpělo na určitých formálních chybách, vizuálních zábranách – keramická mozaiková dlaždice, která se noří do cementu hlouběji než ostatní, narušené řady, otvory a mezery, které dovolí nahlédnout do hlubších vrstev – všechny tyto detaily by měly přispět k vytvoření nové vizuální gramatiky. Forma reality by se změnila a stala se neznámá sama sobě, dislokované zprávy a znaky, tichý řád – to všechno by mohlo sestavit slovník, který by navodil atmosféru fantaskního realismu