Nadějné vyhlídky

Také v tomto případě se jedná o skupinovou výstavu, která představuje široké spektrum umělkyň a umělců různých generací a výtvarných projevů. Po tématu smrti, umírání a pomíjivosti se tentokrát projekt věnuje tematice zrození a začátku života, období, které je plné zvratů a očekávání, zdánlivé nevinnosti, ale i krutosti. Obrazy dětství se věkem mění a podléhají zapomínání, je to idealizovaný čas. V moderní společnosti, od 19. století, se role dítěte začíná proměňovat rychleji, dětství se stává tématem, které je třeba studovat a řešit, tedy řídit a kontrolovat. Dítě je nejen předmětem vědeckého bádání, ale i mocným byznysem. V dějinách umění se dítě objevuje od nepaměti, vždy bylo důležitou součástí duchovní historie lidstva. Genealogie tématu je objemná a prošla zajímavým vývojem. Také v současném umění je motiv dítěte bohatě zastoupen, možná ještě silněji než v dřívějších dobách. Vize a obrazy dětství však často nejsou přívětivé, nepředstavují rozzářenou idylu, ale převažuje melancholie se všemi svými záhadami a úzkostmi. Naturalismus střídá karikatura, přehánění, v některých případech se dětskost stává až obludnou. Dítě také může být symbolem či alegorií, může reprezentovat obecnější témata a otázky. Výstava sleduje jen určitý výsek tématu dítěte a dětství, jeho nejranější etapu od narození do dospívání. Vědomě se tak nezabývá například náměty puberty nebo rodičovství, které jsou samy o sobě dostatečně specifické a široké.