Na Starém Brně kvetly mandloně

„V zahradě Starobrněnského kláštera na jižním svahu tento týden rozkvetly mandloně. Tři vysoké stromy jsou posety bílými květy, které zvláště v slunečních paprscích se tak krásně vyjímají ve svém okolí, že budí pozornost,“ stálo ve zprávě brněnských novin na začátku dubna 1945. Naděje byla na sklonku války cítit všude, světlo po dlouhých letech tmy.

Jedním ze symbolů II. světové války se stal i hrad Špilberk. V roce 1939 byl prvním velkým žalářem na Moravě. V akci Albrecht I. z 1. září 1939 byly pozatýkány desítky osobností a převezeny na Špilberk, část do barokní kaple. Někteří se brzy dostali domů, jiní zůstali po celou válku v koncentračních táborech, několik lidí se již nikdy domů nevrátilo. Po zbytek války pak byl Špilberk reprezentativním sídlem wehrmachtu; z barokní kaple byla zbudována vojenská slavnostní síň k uctění padlých německých vojáků. Teprve s jarem 1945 přichází změna, Brno je osvobozeno, německé vojáky na Špilberku střídají ti sovětští. Symboly nacismu jsou ničeny – říšská orlice v barokní kapli je rozstřílena, busta Adolfa Hitlera rozdrcena…

V roce 1967 je do barokní kaple umístěna výstava fotomontáží Johna Heartfielda, německého umělce, který se svou tvorbou ostře vymezoval vůči nacismu a na protest proti němu si dokonce změnil i jméno. Atmosféru Heartfieldovy výstavy tehdy dotvářela šibenice z Kaunicových kolejí z dob války – skutečná, nikoliv replika.

Kde jinde tedy uctít vnitřní sílu člověka, oběti druhé světové války z řad vojáků i civilistů, než v barokní kapli na Špilberku? V místě, kde se utrpení střídalo s úlevou, strach s nadějí. Výstava nastíní události, které se zde odehrály, připomene osudy místních vězňů i podmínky, v nichž byli drženi. Vystaveny budou artefakty a fotografie z éry wehrmachtu na Špilberku i z příchodu Rudé armády. Po letech bude opět veřejnosti přístupná také část Heartfieldovy sbírky věnované Špilberku.