Miloš Šejn: DEPOZIT PAMĚTI

Výjimečná prostorová situace galerie, která má vchod jinde, nežli východ, a je sestupováním do- a vystupováním z- podzemí, umožňuje vnímat instalaci jako obousměrnou trasu. Vchod a východ lze zaměňovat, podobně jako například polarity narození a smrti v taoismus. Galerijní trasa navozuje také dojem cyklického uzavření, do kterého divák vstupuje se svým lineárním časem „pobytu”. To jsou základní inspirační východiska, z nichž se rodí autorská sebereflexe lineárního a cyklického času jako paměti s důrazem na pararelitu a kontrast lidských a digitálních stop, na tíži fyzické přítomnosti a možnosti virtuální emancipace. Digitální nástroje tu vystupují v roli podpůrných aparátů upřesňujících jazyk reflexe v jeho radikálních strukturálních proměnách při autorově komplexní komunikaci s místem a jeho prostředím.