Milan Kohout: Poukazování ke kráse světa

Svůj vlastní kraj, bytostnou krajinu domova, nemusí člověk nutně pocítit v místě, kde se narodil nebo prožil dětství; v postmoderním věku to není výjimka, nýbrž jev dokonce spíš běžný. Je-li pak taková krajina životem objevena (neboť někde jistě leží), je to štěstí tohoto života. Je-li to život tvůrčí, otiskne se jistě ona krajina do tvorby, a je-li to tvorba výtvarná, může ji krajina prostoupit abstraktně, ale především zcela rozpoznatelně.

Tak se například Milan Kohout dostal v rámci plenéru na AVU a po jejím absolvování (1972) do Holušic na Strakonicku, kde se postupně zabydlel natrvalo. Ve zdejší krajině našel svůj domov a krajina v něm nepochybně našla svého výtvarníka.

Listy jeho Úplně nového a věčného kalendáře českého (1985), (a dále jen Kalendář), nás přivádějí na pomezí středních a jižních Čech, na Šumavu, do míst, která Milan Kohout důkladně projel a především prochodil na přelomu 70. a 80. let, kdy Kalendář vznikal. Vytvářel tehdy veduty a jiné grafiky hlavně jihočeských měst – obrazy, které se v kalendáři zrcadlí v obratné zkratce, ještě větší ohlas tu však má volná krajina. Kalendář představuje soubor 400 drobných grafik (13x7 cm), na každý den v roce jednu a více, na nichž pracoval několik let a které v celku tvoří „věčný kalendář“.