Michal Ožibko: Prodej 3+2, 19 m2

Na obrazech pracoval přes rok a název výstavy kriticky a současně sarkasticky odkazuje ke stále větší komoditizaci umění. Michal Ožibko patří mezi umělce, kteří ve své tvorbě kombinují dvojí precedens – postupy radikálně realistické až hyperrealistické s těmi sociálně či politicky kritickými. Mezi jedním a druhým jakoby na první pohled žádná souvislost nebyla. Defilé portrétů střídají zátiší tvořená materiálním “balastem”. Otevřeně angažované, přitom ještě výběrově, jsou pouze ojedinělé vstupy do veřejného prostoru – většina z nich přitom pochází už ze školních let. Právě jeho “latentní aktivismus” je ale na jeho tvorbě možná nejzajímavější. A dvojice cyklů, jejichž vznik je spojen s návratem do rodného Šumperka, je toho dobrým příkladem. Evokuje totiž spektrum otázek, na které se odpovědi hledají buď velice snadno, anebo jsou téměř neřešitelné. Namátkou několik z nich: Vztah centra a periferie; reálné dopady kulturní politiky růstu; monetizace a devalvace umění. V jejich pozadí by bylo možné hledat tisíce dalších, přičemž konstrukci drží “post-kapitalistická společnost tváří v tvář svému konci”. Za těchto okolností se priority skutečně stanovují těžce – tím spíše, pokud je to konec světa, na jehož nastolení sami houževnatě spolupracujeme.