Martina Stempáková – Filipová, Střepy na refýži

Hrnečky, šálky, podšálky...vnímám jako paralely našich životů. Jsou krásné, křehké a zranitelné – jako my lidé. Ve svých obrazech maluji šálky navršené na sobě – čímž vytvářím vztahy dvojic, rodin, či celých generací. Harmonii přátelství i vztahová dramata. Hrneček tu zastupuje lidskou figuru, střep křehkost lidské duše. Úlomky porcelánu vkládám do skleněné nádoby, partnerského světa, do nějž se sami svobodně uzavíráme. Skleněná stěna všechny emoce podepírá i svazuje. Odhaluje lidské vášně.
Tanec zralé ženy působí těžkopádně. Eleganci a lehkost postupně nahrazuje vůle a vytrvalost. S pocitem slona v porcelánu sbírám střípky vlastních nedokonalých výstupů a skládám z nich nové příběhy. Lehkost myšlenky, tvrdě naráží na skutečnou realitu.