Martin Mainer / Půst

Celá série se současným názvem Půst, série palet, byla odstartována, jako poslední dobou tak často a vše, „náhodně“, taky jak jinak, že, vše se děje náhodně. Inspirovala mě k ní, jako posledních deset let ke všemu možnému i nemožnému, malířskému i nemalířskému, moje žena, za vším hledej ženu, za životem určitě. Kam nemůže čert, nastrčí, však víte, někdy prst, někdy ženu. Nina, žena má, mně v září šestnáct donesla ze školy palety na spálení, že už je nikdo z adeptů malířství nechce používat. Tři jsem opravdu spálil, ale pak mi jich bylo líto, takové krásné sololity, třeba je na něco použiju, jsem si řekl, a taky že jo. Rozhodil jsem palety na zemi a kochal se krásou té naprosté a čisté abstrakce, abstrakce tak automatické, jak jen to slovo vyjadřuje – něco, co ego neřídí, mysl nedělá, a jen a jen „náhoda“ ustanoví v existenci. Koukám na ně, a vidím, že každá je obraz. Stačí jen rám, a je to, jsem si řekl, a na zemi jsem je začal, jen tak ze srandy, skládat přes sebe a pod sebe a vedle sebe. Už od prvního skládání jsem byl jat tou jejich bezprostředností a cítil, že by to mohlo něco „být“. Už první skládačka na plátně, ještě nepřilepená, se stávala něčím, co jsem dobře tušil, že nebude jen tak sranda na pár chvil, a taky se tak stalo. Hra s lepením palet zdárně pokračovala, rozjela se série, která mě vleče už rok a půl. Překrývání jednotlivých obrazů mě fascinovalo, provokovalo, bral jsem je jako střípky paměti, ostatně o paměti a jednotlivých příbězích je celý Půst v knize i v obrazech. Více zde: https://www.novagalerie.cz/pust