Marta Kolářová

Město je jejím hlavním námětem. Ne však ledajaké město. Kolářová naslouchá svému vnitřnímu hlasu a vytrvale maluje nevábné a většinou bezútěšné ostravské motivy, nehostinná městská zákoutí (nejraději v mlze či smogu, v dešti, v noci či nad ránem, v období únorových plískanic). Nicméně i určitá syrovost Ostravy má v sobě skrytou krásu, vzrušivost a sílu, což jiná města a kraje s harmoničtější a ne tak překotnou historií nemají. To umělkyně dobře ví, když zobrazuje všední, opuštěná městská zátiší a obyčejné věci. Vychází vždy z autentických prožitků, z toho, co ji nejen obklopuje, ale hlavně oslovuje. Používá přitom velmi střídmou barevnost – jakoby nebarvy – ale i šedá a černá jsou barvy s nepřeberným množstvím nuancí. To vědí i mnozí fotografové, kteří záměrně užívají pouze černobílou škálu. Vždyť kvalitní černobílý obraz může být působivější, než výrazně barevný, a to zvláště v případě Ostravy. Navíc, když tato barevnost – nebarevnost souzní s duševním ustrojením autorky.