Markéta Bábková: Derivace

Svět, který se odehrává na dosah ruky, pracovní i intimní prostředí, která autorka zabydluje, místa, která náhodně prochází a pro sebe nalézá, to jsou prozatím její referenční okruhy, jimž se věnuje a pro něž hledá a nachází odpovídající malířský výraz. Důraz je kladen na podchycení vztahu k tomu, co autorku bezprostředně obklopuje. A není to pouze prostor (exteriér, interiér), nýbrž také čas vyjádřený například proměnou světla ve vazbě na sytost barvy (ranní, denní, večerní či noční scéna). Autorka usiluje o zpřítomnění komplexní atmosféry, které se postupně podřizují jednotlivosti, především předmětnost objevovaná v náhodných prostorových rozvrzích a konfiguracích. Zdánlivě banální zátiší, interiéry bytů, pokoje, ateliéry, zahrady, ulice apod. v sobě nesou osobní rozměr prožitku, individuální paměť, fascinaci rozmanitostí skrytou i v těch nejprostších situacích a nejvšednějších událostech. Malířský výraz se tu teprve usazuje, ale již nyní je patrné, že autorka postupným vývojem směřuje k možnostem monumentální obrazové formy. Výrazný je autorčin smysl pro stupňování principu zpřítomnění. Kde nestačí role barvy, nebo kde barva naráží na své výrazové limity, nasazuje Bábková strategii asambláže. V logice zachycované atmosféry zapojuje do konstituce obrazu jiné materiály jako sklo, dřevo, polystyren, keramiku, úlomky zrcadla či dokonce mandarinku. Některé starší obrazy se tak mění v komponované objekty. Malá scénická cvičení střídají materiálové studie. Autorka experimentuje s materiály, včetně těch, na něž maluje, aby postupně pročišťovala složité kompozice a zbavovala se nadbytečné popisnosti a skladebné rozdrobenosti. Obrazy se začínají zvětšovat, kompozice sjednocovat, monumentalizovat.