Lukáš Slavický a Richard Slavický: Na střeše u komína

Název Na střeše u komína je soukromým výrokem, intimním heslem odkazujícím ke komunikaci mezi dětmi a rodiči, odkazem ke statusu rodičovství a dětství, k procesu, v němž se ustavuje mezigenerační vztah otce a syna (i dcery ????) a který pokračuje v modifikacích a proměnách neustále dál i v současnosti. Výrok odpovídá internímu vtipu s mnoha významy. „Na střeše u komína“ bylo, jak říká Lukáš Slavický, vždy jakési sdílené fiktivní místo, možná někde vysoko nad námi, které uklidňovalo tím, že všichni zainteresovaní věděli o jeho „existenci-ve-vzájemné-komunikaci“. Byl a je to sice zástupný symbol pro cosi v představě nedosažitelného, ale i tato metafora se náhle začala měnit ve skutečnost, když se vzájemným poutem začala stávat i umělecká tvorba. Richardu Slavickému se sice v životě z mnoha důvodů nepodařilo dosáhnout oficiálního uměleckého vzdělání, jeho dětem však ano. Tak se nesplněný sen rozvinul v nich. Výstava připravená pro Novou síň v Praze tematizuje otázky motivace, vnímání a citlivosti, které stojí za dílem otce a syna, a které mají v druhém či třetím plánu mnoho společného.