Luděk Rathouský: King Dron

Zároveň jej neguje a aktualizuje obavu z exotického “jiného” a vzdáleného do současného kontextu. Pokud budeme vnímat postavu nadměrné opice/ člověka devastující sídla privilegovaných bílých mužů jako fyzicky manifestovanou kritiku kolonialismu, rasismu, sexismu a souboje mezi darwinismem a kreacionismem, dojdeme k rychlému zjištění, že King Dron nemá žádné srovnatelné hmotné hranice, tvar a natožpak tvář. King Dron, navzdory své přítomnosti na stejných stříbrných plátnech, ze kterých poprvé vystoupil King Kong, není jednoduše abstrahovatelný do nové mytologie, ale zůstává nedefinovatelným oparem na pomezí techno-optimismu a rudimentárního strachu. Můžeme samozřejmě namítnout, že Kong potřeboval běh dvacátého století s celou škálou historických událostí a dlouhého zkoumání daných problémů, aby se jeho reprezentativní role plně ustavila, zatímco nespočet bezpilotních letounů nad našimi hlavami měl jen velmi krátký čas k pevnému zhmotnění. Taková představa se však dnes zdá mylná, protože pokud jsme něco v běhu posledních dekád ztratili, pak je to schopnost a ochota k jednoduchému symbolickému manifestování globálních problémů do černobílých heroických figur. Už původní King Kong pokrýval škálu na první pohled děsivého, zároveň však něžného, pečujícího, zneužitého a oprávněně rozzuřeného. V době, kdy každý nový hollywoodský super hrdina má více práce se zápasem s nevyrovnaností vlastního charakteru, než s externím nepřítelem, což následně skrývá za závěsem sarkastického humoru, se i taková charakterová rozporuplnost zdá být při nejmenším zjednodušující.