Lucia Sceranková, Katarína Hrušková / Hrana je hladina

Konvenční domácí objekty, ruchy a aktivity jsou jedním ze stabilních, opakovaně se navracejících motivů obou autorek. Spíš než „ženský pohled“ ( i když osobní a intimní hraje důležitou roli) můžeme v této orientaci zvýznamnit zájem o primární vrstvy a modely, kolektivně zakoušené skutečnosti. Směřování, které u Scerankové nachází svůj výraz také v zaujetí přírodou, u Hruškové v práci s tradičními příběhy a gesty.