Libor Jaroš – Tanec se štětci

Tvorba tohoto umělce se vždy pohybovala na poměrně dramatickém rozhraní – jeho malby se tematicky velmi často dotýkaly duchovních hodnot a neskrývaly umělcovo křesťanské cítění, současně však byla jejich vizualista velmi silně odvozena od fyzických kvalit materiálu. Malíř se ve velké části svého díla věnoval principům frotáže a gramáže, kdy volným plátnem překrýval nějaké předměty, přírodniny či detaily z architektury a nanášením a následným prorýváním mnoha barevných vrstev vytvářel obraz, který byl vlastně otiskem podkladového materiálu. Organické tvary úlomků větví, jemný pohyb stvolů rostlin či rytmická struktura zdiva nebo tanec barokních hřebíků rozhozených na ploše – to všechno byly pozoruhodné umělcovy úvhy o hmotě, materiálu, ale také o paměti, rytmu, barvě nebo historii a přírodě.
Z tohoto podivuhodného rozporu mezi prostým zaznamenáváním stopy skutečných předmětů a hledáním stylizované vize se zrodily také „banánoví tanečníci“ – další z témat, které si na prostějovské výstavě „ zatančí“.