Lenka Černotová

Jejím ústředním tématem byli dlouhodobě vlci. Teprve v posledním roce se jejich dříve dobře čitelné siluety vytrácejí, autorka si vypůjčuje jen jednotlivé fragmenty ze zvířecích těl a transformuje je do barevných ploch. Původní předloha se v nich dá těžko vystopovat, pozbývá i původního významu a slouží jen k usměrnění tvaru a kompozice. Pro Lenku Černotovou je malba šestým smyslem, doslova jejím prostřednictvím ohmatává skutečnost. Ostatně hmat je zapojen i do procesu tvorby: často maluje rukama, fyzický kontakt s barvou a podkladem je pro ni důležitý. V jejím vztahu s každým obrazem je až cosi milostného. Maluje v několika vrstvách, ty pak proškrabává, probrušuje a znovu překrývá, aby se dopracovala kýžené barevnosti a jasu. Barevným plochám říká „osahaná místa“, což ještě umocňuje pocit „slepecké malby“, která vyvádí na povrch pnutí vnitřního zraku. Malířka v obrazech často nechává pomocné zápisky a skici. Obrazy se stávají mentální mapou, mnohovrstevnatým záznamem procesu svého vlastního vzniku.