Ladislav Jezbera | Ego

Z více než pětimetrových prefabrikovaných polystyrenových kvádrů, jejichž struktura mramor imituje, sestavil kompozice, které nepředstavují pouhou hru s formou, stabilitou či proporcemi, ale též vyjádření myšlenek a úvah, jež se v textové podobě nenápadně „objevují“ na dekorativním pozadí vstupní haly a volně plynou po povrchu soch. Člověk je tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego (já). Jen to mu umožňuje v rámci společnosti fungovat a přežít. Každý den nás okolnosti nutí hledat rovnováhu mezi našimi potřebami a touhami a zájmy ostatních. Já má tendenci pokládat všechny skutečnosti za věci, s nimiž může zacházet podle svých potřeb, zkoumat je, manipulovat s nimi a využívat, jak právě potřebuje. Neovládnutí vlastního ega potom může člověka vést až k tomu, že podobně jako zvířata bojuje s příslušníky vlastního druhu. Avšak liší se od nich mírou ničivosti a masovosti tohoto počínání a rovněž vědomím své smrtelnosti – omezeného času.